Karetní hra Gwint, která v češtine vyjde u nás na Xzone ke konci léta, je rozhodně blízká všem milovníkům Zaklínače 3. A i když se pevně drží své videoherní předlohy, designéři se rozhodli, že chtějí přidat možnost hry pro jednoho. Jak se režim tvořil a co bylo pro designéra Martina Motreuila důležité se dočtete z přeloženého článku od vydavatelství No Loading níže.
Mohl byste popsat, jak jste přistupovali k převedení digitální verze Gwintu do podoby fyzické karetní hry pro jednoho hráče?
Martin: Bylo pro nás opravdu důležité vytvořit co nejautentičtější zážitek pro hráče, kteří si Gwint zamilovali ve hře Zaklínač 3: Divoký hon. Naštěstí byl Gwint už ve hře navržen jako plnohodnotná karetní hra, a navíc jako hra kterou hrajete sami proti počítači. Navrhnout sólo režim pro stolní verzi tak nevyžadovalo zásadní přepracování – stačilo jen upravit některé prvky tak, aby fungovaly bez počítače a bez druhého hráče.
Jak jste se rozhodovali, jaké úpravy pravidel a herního systému udělat?
Martin: Hodně metodou pokus–omyl. V sólo režimu chceme minimalizovat množství rozhodnutí, které hráč dělá za protivníka, ale zároveň zachovat hru zábavnou a napínavou. S tímhle na paměti jsem si sedl a začal hrát Gwint, přičemž jsem jedno po druhém měnil pravidla a sledoval, jak to ovlivňuje dynamiku hry. Po srovnání všech možných dopadů každé karty jsem vybral takové úpravy, které umožní sólo hráčům zažít podobnou výzvu jako při klasické hře s protihráčem.
Například, jeden z klíčových prvků Gwitu je moment překvapení, když protivník odhalí svůj další tah. Sólo režim tenhle prvek zachovává tím, že se určité karty odhalují až na konci kola – a tím mohou zhatit váš plán (viz vysvětlení schopností a varianty vůdců).
Co vás na hraní Gwintu v sólo režimu baví?
Martin: Sólo hraní pro mě bylo vstupní branou ze světa videoher ke stolním hrám, takže k němu mám slabost. Navíc hraní her osamotě dělá hry jendodušší v tom, že si je můžu zahrát kdykoliv, když mám čas a chuť. Gwint má poměrně jednoduchou přípravu, takže ho můžu rychle rozložit na stůl a pustit se do hry.
A hlavně, v sólo režimu hraju vlastním tempem. Můžu si dát na čas, kdykoliv se mi zachce. Baví mě přemýšlet nad tahy, analyzovat všechny mé možnosti a zamýšlet se nad tím, co udělá protivník, aniž bych se musel stresovat, že jej zdržuju. Nemusím se přizpůsobovat nikomu jinému a můžu se soustředit čistě na strategii. Je to jiný typ výzvy. Nesoutěžíte jen s jiným hráčem, ale snažíte se ovládnout samotnou hru.
Máte nějakou radu pro hráče, kterým připadá sólo režim příliš těžký?
Martin: Pokud vám to přijde těžké, je to dobré znamení! Znamená to, že máte při každé partii šanci se něco naučit. Po každé hře budete lepší a vaše strategie bude promyšlenější. Gwint je navíc někdy také otázka štěstí, takže to nevzdávejte. Příště vám může padnout lepší ruka a vyhrajete. Partie Gwintu je navíc poměrně rychlá, takže můžete hrát znova a znova a postupně si všimat, že poměr vašich proher a výher se zlepšuje.
Co podle vás dělá Gwint tak výjimečnou hrou?
Martin: V poslední době často vidíme, jak se tvoří deskovky podle videoher a naopak. Zaklínač 3: Divoký hon není výjimkou. Myslím, že Gwint je schopen obstát jako hra sám o sobě, protože skvěle vystihuje ducha světa Zaklínače. Pokud máte rádi tenhle svět, pravděpodobně si zamilujete i Gwint.
Gwint navíc jen tak neomrzí. Díky různým frakcím s vlastními styly a schopnostmi je hra asymetrická a každá partie je jiná. Záleží, za jakou frakci hrajete a proti komu. A když máme hru rádi, chceme se v ní zlepšovat. Gwint tohle chápe a pokaždé nabízí nové výzvy, které hráče motivují znovu a znovu se vracet ke hře.
Přeloženo z online článku: PEREZ, Arnaud. Designing Gwent Solo: An Interview with Martin Montreuil. Online. Dostupné z:
https://www.noloadinggames.com/blogs/news/designing-gwent-solo-mode?_kx=pJdLbQpMol5n1xf2cj9gKQiRtO1SSHwjj3tHqhgyxdA.Rp4e59. [cit. 2025-04-17].
